Stáž v Itálii
Všechno to začalo tím, že jsme se přihlásili na Hotelovou školu Vincenze Priessnitze v Jeseníku, která nabízí svým studentům zahraniční stáže. Ve 3. ročníku nám byla nabídnuta zahraniční stáž do Itálie pro 5 studentů. Zpočátku jsme o tom ani moc neuvažovaly, ale jelikož nám nevyšlo Rakousko, rozhodly jsme se to zkusit. Podmínkou pro účast bylo dovršení 18 let, dobrý školní prospěch a samozřejmě také studentův zájem o nové pracovní zkušenosti. Všechny tyto podmínky jsme splňovaly, tak jsme se mohly pomalu připravovat a začít se učit základy italského jazyka. Odjížděli jsme 20. 5. 2005 v sestavě Kuba, Veronika, Jarka, Andrea a Lucie, plni očekávání, co nám tato stáž přinese. Po příjezdu jsme byli společně ubytováni naší manažerkou Renatou Kopeckou a první dva dny jsme strávili na pláži a prohlídkou města. V pondělí 23. 5. 2005 nám začal 5denní kurz v Hotelové škole v Cesenaticu, který byl zaměřen podle našeho budoucího působiště v Itálii. Tohoto kurzu se zúčastnili také studenti z jiných hotelových škol z ČR. Někteří si vyzkoušeli přípravu italských specialit a jiní vše co se týče nápojů a práce v sále. Během kurzu jsme se zúčastnili rautu v Bologni, kde se nám všem moc líbilo a i s naší poměrně malou znalostí jazyka jsme obsluhu italských studentů zvládli dobře. Na konci týdne každý zúčastěný student obdržel certifikát o absolvování tohoto kurzu Rozdělení na naše budoucí pracoviště mělo proběhnout v pátek, hned po ukončení kurzu, ale kvůli neustálým změnám se uskutečnilo až v pondělí. Jakub s Veronikou byli rozvezeni do hotelů v Cesenaticu a my jsme se pomocí vlaku a následně autobusu dopravily do Clubu Santa Cristiana v Marcelli. Ubytování odpovídalo běžnému standartu pro personál. Pracovní směny jsme měly všechny stejné, a tak jsme veškerý volný čas trávily spolu. V našem volnu jsme chodily relaxovat na pláž, nebo se občas zúčastňovaly programů, které pořádali animátoři tohoto hotelu. Kapacita restaurace byla 800 míst a forma obsluhy byla založena na bufetových stolech, což nám naši práci značně zjednodušovalo, jelikož naším úkolem byla pouze příprava stolů a debaras. Po měsíci stráveném v Clubu Santa Cristiana jsme byly opět rozděleny, jelikož se naskytly problémy s pracovním povolením. Jarka se stěhovala do Riccione, do hotelu Gran Bretagna. Andrea jela do Igee Marini, do hotelu K2 a Lucie asi 5 km vzdálené Bellarie, do hotelu Gambrinus. Zbylé dva měsíce v Itálii jsme strávily v těchto hotelech. Kdybychom měly tyto dvě pracoviště srovnat, tak se nám více líbilo na druhých hotelech, ikdyž na nás byly kladeny větší nároky na odbornost a znalost italského jazyka. Přístup našich zaměstnavatelů k nám byl vřelejší než v Clubu Santa Cristiana, což bylo způsobeno menší kapacitou hotelů. Na rozdíl od Clubu Santa Cristiana se jednalo o rodinné hotely, tudíž i ředitelé hotelů se podíleli na servisu a práci nezbytné pro chod hotelu. Počasí bylo většinou slunečné a teploty tropické, tudíž ideální pro relaxaci na pláži. Avšak hůře se nám při nich pracovalo v restauraci a to přesto, že byly hotely vybaveny klimatizací. Italové daleko příjemnější a přátelštější než Češi a to nejen klienti v hotelech, ale také značný rozdíl je v jejich přístupu k zákazníkovi. Na druhou stranu jsou ale až temperamentní, hluční a také jim často chybí všeobecný přehled. Celkem nás zarážely otázky, zda v ČR máme moře, ale přesto se nám tam velice líbilo a doufáme, že se tam po maturitě vydáme znovu. Lucie Machaňová, Jarka Mitvalská a Andrea Rauscherová z H4B
L. Machaňová, J. Mitvalská a A. Rauscherová z H4B